Urkunde

Nemčina

Výslovnosť

• IPA: [ˈuːɐ̯kʊndə]

Etymológia

Zo starej hornej nemčiny urkundī.

Podstatné meno

• rod ženský

Skloňovanie

	Singulár	Plurál
Nominatív	die Urkunde	die Urkunden
Genitív	der Urkunde	der Urkunden
Datív	der Urkunde	den Urkunden
Akuzatív	die Urkunde	die Urkunden

Význam

1. úradný doklad, dokument
2. listina